Účtovníctvo, Dane & Legislatíva | Dane

Významné rozhodnutie českého súdu o ručení odberateľa za DPH

Jedná sa o vôbec prvé rozhodnutie českého Najvyššieho správneho súdu, v ktorom potvrdil úmysel dodávateľa nezaplatiť DPH a vedomosť odberateľa o tomto riziku

24.03.2015 | Zdroj: KPMG

KPMG 

V nedávné době vydal Nejvyšší správní soud své vůbec první rozhodnutí k problematice ručení odběratele za nezaplacenou DPH. Tento rozsudek (č.j. 4 Afs 223/2014 – 36 ze dne 19. prosince 2014) obsahuje poměrně zásadní posouzení toho, za jakých okolností může být odběratel zdanitelného plnění finančním úřadem vyzván, aby jako ručitel uhradil daň na výstupu neodvedenou dodavatelem. Institut ručení se uplatní mimo jiné v situaci, kdy odběratel v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění věděl nebo měl a mohl vědět, že daň z plnění poskytnutého odběrateli dodavatel úmyslně nezaplatí.

Súvisiaci článok: Ako sa zbaviť ručenia za dodávateľa z neodvedenej DPH

V souzeném případě dodavatel, který se nacházel ve špatné ekonomické situaci, z důvodu omezování svých podnikatelských aktivit odběrateli prodal zboží a poskytl dlouhodobý pronájem nemovitosti. Odběratel tato plnění uhradil započtením svého závazku s pohledávkou za dodavatelem, kterou odběratel nabyl postoupením. Dodavatel neodvedl související DPH na výstupu a následně byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Finanční úřad vyzval odběratele k úhradě této DPH z titulu ručení. Předmětem sporu byla otázka, zda odběratel věděl nebo vědět měl a mohl, že dodavatel DPH úmyslně nezaplatí, a tedy zda se odběratel mohl dostat do pozice ručitele za nezaplacenou daň.

NSS nejprve posuzoval, zda byla na straně dodavatele splněna podmínka úmyslného nezaplacení daně. Z dostupných informací dovodil, že dodavatel neměl prostředky na zaplacení DPH z transakcí uskutečněných s odběratelem a tyto prostředky nezískal ani z úhrady transakcí s odběratelem (úhrada byla provedena zápočtem). Dodavatel měl tedy podle soudu (nepřímý) úmysl daň nezaplatit.

V druhém kroku soud posuzoval otázku, zda odběratel věděl o dodavatelově úmyslu daň nezaplatit, případně o něm vědět měl a mohl. Vzhledem k tomu, že se odběratel aktivně účastnil výše uvedených transakcí (nákup zboží a pronájem nemovitých věcí, postoupení pohledávky) a provedl započtení pohledávek, neměl soud pochyb o tom, že odběratel mohl a měl vědět, že dodavatel nemá prostředky na zaplacení daně z prodeje zboží a pronájmu nemovitých věcí, a proto daň úmyslně nezaplatí. NSS tedy dospěl k závěru, že podmínky pro vznik ručení uvedené v zákoně o DPH byly v daném případě naplněny.

Výklad, který NSS zvolil ve vztahu k nepřímému úmyslu dodavatele nezaplatit daň, je značně široký. Za určitých okolností by takový výklad mohl vést až k plošné snaze finančních úřadů požadovat neuhrazenou DPH od subjektů, jejichž dodavatelé se následně ocitli v úpadku. V případě obchodování se subjektem, jehož ekonomická nestabilita je známa, lze z hlediska odběratele zvážit využití institutu speciálního zajištění daně, tedy úhradu DPH přímo finančnímu úřadu.

V prípade otázok môžete kontaktovať autorov článku Janu Pytelkovú Svobodovú a Kláru Kameníkovú na jsvobodova@kpmg.cz a kkamenikova@kpmg.cz, alebo Branislava Ďurajku, Partnera na daňovom oddelení KPMG na Slovensku na bdurajka@kpmg.sk.

Na spoločnosť KPMG sa vzťahuje obmedzenie zodpovednosti Prevádzkovateľa portálu CFO.sk a jeho odborných prispievateľov a partnerov.